Plán byl jasný : Děda husičku vykrmoval, babička se těšila, jak bude drát peří na novou prachovou peřinu, děda už viděl stoupající vůni z pekáčku, víno ze zahrádky už dozrálo v soudku a ejhle. Přeci tu husu nemůžeme takhle zradit. Vždyť je jako člen rodiny...ještě, že máme ty chytré hlavičky, které vymyslely plán. Poslaly husu v autobusu na výlet, a ne jednu....tak to vypadá, že svatomartinské husy vymizely z jídelního lístku pro letošní rok určitě. Ale měli jsme jednoho vytrvalce, který lpěl na tom, že husa patří na pekáč, tudíž nějaká cizí "husa" přistála poctivě rozdělena na talířku opravdu. A s veškerou úctou - to byla mlaskanda a z knedlíků boule za ušima. Paní kuchařky uvařily ten nejluxusnější slavnostní oběd. Sv. Martine, Ty to vidíš.....a děti si z Tebe vzaly vlastně veliký příklad - rozdělily se do posledního sousta.